Jaké maličkosti často rozhodují o tom, jestli si z porodu odneseme hřejivý zážitek nebo trauma? O tom, jak náročný může být císařský řez pro naši psychiku, o důležitosti emocí a také o způsobech, které nám pomohou ji zahojit.

Je každý císařský řez automaticky záchranou života či životů nebo by se dalo některým z nich předejít? O absolutních a relevantních indikacích, o více či méně akutních stavech a také o tom, kdy císařský řez opravdu záchranou života je.

Můj příběh je vlastně o tom, jak jsem se stala šťastnou císařovnou z nešťastné rodičky odeslané na císař. Celé těhotenství jsem měla pohodové, trávila jsem hodně času doma v klidu a měla obrovský prostor na odpočinek a čerpání informací. I díky tomu jsem se na porod strašně těšila.

Když se miminko narodí předčasně, je to vždy těžká životní zkušenost pro celou rodinu. O to více, když na svět přijde císařským řezem a ženu čeká nejen náročná péče o nedonošená miminka, ale také rekonvalescence po velké břišní operaci.

To, že své miminko přivedete na svět císařským řezem, neznamená, že nemůžete mít ohledně svého porodu vlastní představu nebo přání, jak ho chcete prožít. Císařský řez z vás nedělá automaticky pasivní článek a právo je v mnohém na vaší straně úplně stejně, jako to platí u vaginálního porodu.

Přítomnost partnera či jiné blízké osoby na operačním sále zdaleka není taková samozřejmost, jaká by mohla být, přestože má pro psychickou pohodu ženy naprosto zásadní vliv.

Hojení jizvy je proces, který může dopadnout naprosto skvěle s výsledkem fyziologické jizvy. Může probíhat ale také atypicky a zanechat za sebou jizvu, která může představovat estetický problém a nepohodlí.

I když porod neproběhl podle mých představ a museli jsme jít císařem, za svou jizvu se nestydím a jsem za ni vděčná.