Příběh Johany: A tak tu jsem, mažu jizvu a přemýšlím, co jsem mohla udělat lépe
Než jsem se stala císařovnou, s těhotenstvím a porody jsem neměla úplně nejšťastnější zkušenosti. V roce 2020 jsme přišli o první miminko kvůli zamlklému těhotenství v 10. týdnu. Bohužel se navíc tento potrat zkomplikoval, trvalo tři operace, pět dalších metod přes prášky po injekce a celé to trvalo pět měsíců, než jsem mohla znovu fungovat.
Následně se nám zadařilo a v létě 2021 jsem porodila po 18 hodinách dlouhém porodu zdravou dceru. V závěru porodu však zdravotnice použily Kristellerovu expresi jak při porodu dcery, tak při porodu placenty, na kterou nebyly ochotné čekat déle jak 15 minut. Dcera byla ale naštěstí zdravá a já jsem měla "jenom" zhmožděninu, naražená žebra a problémy s dýcháním celé šestinedělí. Nicméně jsem ze všech stran poslouchala, že jediné kritérium je to, že je dcera zdravá a přežily jsme to. Na další pocity nebyl nárok.
V létě 2023 jsem byla v polovině třetího těhotenství, šla jsem na běžnou kontrolu ke svému lékaři. Měli jsme se dozvědět pohlaví. Místo toho mě utrápený pan doktor poslal do diagnostického centra, že se mu něco nezdálo. Zde jsme zjistili diagnózu mnohočetných vrozených vad asi na sedmi orgánech miminka. Den na to už jsem byla v nemocnici na vyvolávaném potratu.
Čtvrté těhotenství jsme tedy vyhodnotili, že bude poslední, ať už bude úspěšné či ne, protože síly fyzické i psychické nám docházely. Všechna vyšetření naštěstí dopadla dobře. Těhotenství bylo psychicky hodně náročné, protože jsme byli neustále ve strachu, co se může zase pokazit a zároveň jsem se snažila nebýt ve stresu, abych neohrozila miminko. Ne vždy tomu šlo poručit. Na porod jsem se připravovala důkladně, měla jsem svou dulu, porodní přání, vybrala jsem si dobře hodnocenou porodnici, cvičila jsem a snažila se držet v pohodě.
Asi tři týdny před porodem jsem onemocněla hodně vydatným kašlem, kvůli kterému jsem si způsobila také svalový spasmus v zádech. Čím se blížil termín porodu, tím jsem byla nervóznější a chtěla to mít za sebou, ale zároveň jsem byla nervózní, jak porodím s bloklými zády od kašle.
Pět dní po termínu jsme měli večer výjezd do porodnice kvůli bolestem, které byly nakonec vyhodnoceny jako poslíčci. Dceru jsme už nechali raději na hlídání. Ráno kontrakce začaly nanovo. Do porodnice jsme dorazili kolem deváté. Dula s manželem se o mě krásně starali, první polovina porodu probíhala, řekla bych, hladce. Od bolesti mi ulevovala teplá voda v bazénu, kolem oběda mi praskla plodová voda a vše šlo dobře.
Bohužel následně personál začal vyžadovat častá vaginální vyšetření a stále do porodního boxu někdo chodil. To nepůsobilo na mou psychiku vůbec dobře. Každá taková návštěva prodloužila interval mezi kontrakcemi, navíc mě drželi dlouho na monitoru a už jsem nesměla zpět do vody.
Kolem druhé hodiny odpoledne dorazil lékař s tím, že porod moc nepostupuje a doporučil urychlení otevření porodních cest kapačkou a k tomu aplikaci rajského plynu, abych si odpočinula. Problém však byl v tom, že přítomné porodní asistentky nebyly hodinu schopné mi správně napíchnout kanylu. Během té hodinové snahy mi třikrát praskla žíla, roztok mi tekl pod kůži mimo, snažily se mě napíchnout i během kontrakce a vždy neúspěšně. Po té době mi už přestal fungovat rajský plyn.
Příchozí vedoucí lékař následně zhodnotil, že synovi se uvnitř už dle hodnot ozev nelíbí a navrhnul ukončit porod císařským řezem. A tak tu teď jsem, mažu jizvu a přemýšlím, kde jsem co mohla udělat lépe a že se můj sen o zahojení krásným porodem po špatných zkušenostech nepovedl. Syn je naštěstí v pořádku a tak se spolu nyní všichni čtyři sžíváme a užíváme společných chvil...
Máte podobný inspirativní příběh? Pošlete nám ho na napiste@cisarovnam.cz.
