Jak jsem se narodila aneb Císařovnou před třiceti lety
Tenhle rozhovor bude výjimečný. Bude asi vůbec ten nejvýjimečnější, jaký v tomto projektu vznikne. Minimálně pro mě určitě. Bude totiž s mou maminkou, která mě porodila akutním císařským řezem před třiceti lety. Číst její slova je pro mě silným zážitkem, protože vlastně poprvé mám šanci vidět celý příběh svého narození pohromadě. A tak si říkám, že možná počátky projektu Císařovnám nesahají k okamžiku zrození mého syna. Ale k porodu mne samotné.
Co se ti jako první vybaví, když si vzpomeneš na svůj první porod?
Strach, nulové informace.
Jaká byla tenkrát po revoluci péče v těhotenství? Jak jsi to vnímala?
Péče byla jiná než v současnosti. Když jsem se v druhém měsíci uhodila do břicha, gynekolog mi napsal neschopenku. Nedostala jsem žádné informace, co by se mohlo stát. Po týdnu jsem začala krvácet a v nemocnici mě na týden hospitalizovali.
Na první ultrazvuk jsem se dostala až v pátém měsíci. Nikdo mi nenabídl, že můžu mít doprovod. Poté jsem šla na ultrazvuk v osmém měsíci a samozřejmě celou dobu chodila do poradny. V 34. týdnu jsem řekla sestře o svých problémech s výtokem, který trval asi od pátého měsíce, udělala mi test a lékař mě rovnou poslal do porodnice.
Jaké to bylo, když porod začal?
Samotný porod vlastně nikdy nezačal. V den nástupu si poslechli ozvy srdce a řekli mi, že mi kvůli odtoku plodové vody vyvolají porod. Podali mi léky a uložili v tzv. hekárně, kde již bylo několik žen s rozvinutým porodem. Jako prvorodička jsem netušila, co mě čeká, bylo to psychicky náročné.
Druhý den ráno mi opět dali léky na vyvolání porodu, ale nic se nedělo. Třetí den se situace opakovala. Kolem osmé mi kontrolovali ozvy a oznámili mi, že bude nutné provést císařský řez, protože se jim ozvy ztrácely. Vše bylo velice rychlé.
Musel to být obrovský stres. Měla jsi od zdravotníků všechny informace, které jsi potřebovala?
Informace jsem neměla téměř žádné.
Co se dělo po porodu?
Po vzbuzení z narkózy jsem se dozvěděla, že mám dceru, ale musí ji vrtulníkem transportovat do vzdálené fakultní nemocnice, na oddělení neonatologie. Vše jsem měla z důvodu doznívající narkózy v absolutní mlze. Následující dva dny jsem byla na oddělení JIP, poté mě přemístili na dvoulůžkový pokoj. Tam se mnou ležela moje švagrová, která dva dny po mně porodila chlapečka.
Bylo to pro mě velice deprimující, stále jsem brečela. Opakovaně jsem prosila lékaře o zprávy o dceři. Někdy mi neřekli ani slovo klidně dva dny. Předposlední den pobytu jsem byla přestěhována na gynekologické oddělení, na pokoj, kde byly umísťované ženy po interupci. Což bylo neskutečně stresující vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, co se děje s mým miminkem.
Kdy jsi za mnou konečně mohla?
Po 11 dnech. Bylo to velice náročné, navíc jsem tam nemohla zůstat, lůžka pro maminky byla obsazená. Do nemocnice mě přijali až po 16 nekonečných dnech. Do té doby jsem jezdila alespoň na pár hodin denně s odstříkaným mateřským mlékem.
Pomohl ti někdo s péčí o miminko?
V nemocnici mi jen ukázali, jak kojit. Protože to nešlo (velká prsa, malá pusinka), dali mi dali tzv. klobouček. Ani ten ale nepomohl, takže jsem začala mléko odstříkávat.
Řešil někdo po porodu jizvu a péči o ní?
Ne, to se vůbec neřešilo.
Brácha se narodil o pět let později. Jaký byl druhý porod?
Lepší bylo, že jsem měla druhý porod císařským řezem naplánovaný. Měla jsem čas se na něj připravit.
Jaká byla péče po druhém porodu?
Syn byl po porodu umístěn do inkubátoru, protože měl zápal plic. Mohla jsem ho kdykoliv navštěvovat. Čtvrtý den byl již se mnou na pokoji. Ovšem s kojením to dopadlo stejně jako u dcery. Navíc mi bylo řečeno, že jsem přeci již zkušená matka a musím si s tím sama poradit. Opět došlo k odstříkávání mléka a krmení z lahvičky.
Velice stresující pro mě byla reakce lékařky na moji žádost o odchodu z porodnice o den dřív. Vysvětlila mi, jak jsem nezodpovědná matka a že já můžu odejít, ale bez dítěte. Následující den nás pustili bez problémů.
Vnímáš, že by se různé porodní příběhy nějak promítly do vztahu ke mně nebo k bráchovi?
Nemyslím si, obě mám velice ráda, ale nemám srovnání s klasickým porodem.
Co bys vzkázala ženám, které mají císařský řez před sebou?
Aby si zjistily co nejvíce informací týkající se nutnosti císařského řezu a postupů porodnice. Aby se připravily na bolest, která následuje po operaci a aby bojovaly za možnost být se svým dítětem co nejdříve, i když je to náročné.
Co myslíš, že tenkrát nejvíce v systému scházelo?
Možnost získat jakékoliv informace a mít možnost se k celé situaci vyjádřit.
Děkuju, mami a všechno nejlepší k narozeninám 🤍
