Každá jizva je krásná. I když nevypadá jako z katalogu

Feb 28

Před časem jsem u nás na Instagramu vypustila výzvu, ve které jsem poprosila ženy o zaslání fotky své jizvy. A strhla se hotová kalamita. Spolu s fotkami mi ženy samy od sebe posílaly příběhy svých jizev, sdílely, jaký vztah si k ní od porodu našly. Jizva není jako vytoužené tetování, které svému tělu nadělíte k třicátinám. Je to něco, co se přihodí ne tak úplně vaší vinou a často poměrně nečekaně. Je to otisk vašeho jedinečného příběhu, při kterém přišlo na svět vaše miminko. A i když je cesta jeho přijetí občas dlouhá a bolestivá, stojí za to.

Tak třeba příběh mojí jizvy.

Dodnes si pamatuju moment, kdy jsem se poprvé odvážila na ni podívat. Bylo to někdy ke konci šestinedělí. Opravdu dlouho jsem žila v iluzi, že tam prostě navždy nebude. Že se jednou probudím a bude pryč. Byla ztělesněním mého selhání, selhání systému a všeho nespravedlivého, co se během mého porodu stalo. A že se toho za těch 18 hodin stalo dost.

Po porodu jsem věděla, že bych se o ni měla patřičně postarat. Občas jsem ji namazala, ale upřímně – nebylo mi nijak příjemné starat se o ni s použitím vepřového sádla nebo ricinového oleje, což bylo jediné doporučení, které jsem si ohledně péče o jizvu z porodnice odnesla. V kombinaci s poporodními kalhotkami, kilometrovou vložkou a mlíkem až za ušima byl smrad vepřového sádla to poslední, co jsem k absolutnímu rozkladu sebevědomí potřebovala. A tak šla péče k ledu.

Vrátila jsem se k ní až v druhém těhotenství, které pro mě znamenalo hlavně intenzivní přípravu na VBAC. Pravidelně jsem chodila na fyzioterapii, jizvu se snažila masírovat a pracovala také na jejím přijetí. Říká se, že vzhled jizvy ovlivňuje nejen vnější péče, ale hlavně to, jestli ji máme rády. No… není divu, že i tři roky po porodu byla rudá, vystouplá a bolavá.

Takto moje jizva vypadala ještě tři roky po císařském řezu

No a pak přišel podzim 2022 a spuštění projektu Císařovnám. V tématech spojených s císařským řezem, VBAC a jizvami jsem ležela celé dny. Pročítala jsem desítky příběhů dalších císařoven, studovala odborné zdroje a přemýšlela, jak projekt postavit tak, aby to celé dávalo smysl. V listopadu jsem spustila Instagram a světě div se. Jizva se začala z ničeho nic hojit. V řádu pár týdnů byla z původní vystouplé keloidní jizvy jemná, nekonfliktní a příjemná čárka, která mi najednou vůbec nevadí.

A takhle moje jizva vypadá dnes. Je světlá, nevystupuje a dál se hojí

A tak chci uklidnit všechny z vás, které mají pocit, že se hojení vaší jizvy nezdařilo. Každá jizva má svůj čas. Každá jizva si zaslouží péči, klidně i několik let po porodu. Každá jizva si zaslouží odpuštění a přijetí, protože ona ani tělo, které zdobí, nemůžou za to, jak váš porod dopadnul.

A především – každá jizva je krásná, i když nevypadá jako z katalogu nebo fotobanky. Tělo každé z nás si s hojením kůže poradí po svém a tak to prostě je.