Jak to s Císařovnám začalo
Dobré nápady bývají výsledkem těch nejsilnějších zážitků. Tedy alespoň u mě to tak bylo. V září 2019 přišel na svět můj první syn. Po osmnácti hodinách intenzivních kontrakcí a bolestivých zásahů, akutním císařským řezem, během kterého jsem byla v celkové anestezii. Když jsem po pěti dnech odcházela, tedy spíš v předklonu se ploužila z porodnice, hlavou mi problesknul nápad: „Tohle se už žádné holce nesmí stát.“
Porodit přirozeně jako v dánském porodním domě
Celé těhotenství jsem se pečlivě připravovala na přirozený porod. Hned na začátku jsem si našla skvělou dulu, která mi pomohla zpracovat různé strachy a obavy, které začátek těhotenství provázely. Na doporučení kamarádek jsem si vybrala malou porodnici za Prahou, která slibovala přívětivější jednání a intimní prostředí. Spolu s mužem jsme absolvovali kurz hypnoporodní přípravy, po němž už jsem neměla jedinou pochybnost, že se to vše podaří. Celou dobu porodu strávím ve vaně, manžel mě bude masírovat a nakonec miminko snadno vydýchnu, sama si ho podám a hned začnu harmonicky kojit.
Střih.
Postupně jsem se pročekala k prvnímu i druhému termínu, až jsem se, stále s těhotenským břichem, dokoulela do 42. týdne. V porodnici začal nátlak na indukci. Po mnoha procházkách a babských radách na „přirozené“ vyvolání porodu se konečně rozjely kontrakce. Já, příšerně vystresovaná vším tím nátlakem a zároveň radostí, že už se to konečně děje, jsem zavelela k odjezdu do porodnice.
42. týden a jedna z posledních cest na kontrolu do porodnice
Na příjmu se dozvídám, že jsem úplně na začátku. Domů už mě nepustí, ale ještě to bude trvat. Volno mají akorát na čtyřlůžkovém pokoji, prý si tam mám lehnout a odpočívat. Mezi další tři maminky po porodu a jejich tři miminka – ve stavu, kdy s každou kontrakcí dost hlasitě bojuju.
Tohle přirozeně nepůjde, maminko
Dalších asi patnáct hodin jsem strávila střídavě ve vaně, při vaginálních vyšetřeních na lehátku a na míči. Protože se porod tabulkově neposouval, začal personál nabízet zásahy. Klystýr, zázračné čípky, jejichž účinky a složení nevím dodnes, pak syntetický oxytocin do žíly, prasknutí vody, cévkování. Tahle kombinace způsobila mé děloze čtyřicetiminutové kontrakce bez jediné přestávky. V jeden moment mi porodní asistentka přinesla ukázat miminko v zavinovačce. Prý: „Tohle tam máte, maminko, tak se snažte.“
Namísto slov podpory a motivace jsem slýchala od všech jen: „Vy už musíte být úplně vyřízená.“ Žádná pomoc s polohováním, žádné rebozo, nic, co nám na kurzu ukazovali. Pak už si pamatuju jen lékařku, jak říká, že tohle vaginálně neporodíme. V kontrakcích mě nechala podepsat souhlasy a pak mě po svých poslala přes celou porodnici na sál. Naběhl tým lékařů, potřeli mi břicho smradlavou desinfekcí, obvazovali nohy. Poslední kontrakci jsem vykřičela do masky a pak už nic, jen tma.
„Když on je strašně velkej“
Probouzím se na pokoji, ve dveřích můj muž s miminkem v náručí. Porodní váha čtyři a půl kila, já padesátikilová. Připadám si jak v nějakém blbém filmu, v rukou mám vykoupané a oblečené dítě, z dobíhající anestezie se mi točí hlava. Po chvíli si malého bere sestra a manžel je vykázán domů. Nadstandardní pokoj není volný, na čtyřlůžáku se mnou zůstat nemůže. Zase usínám.
Ráno mě budí porodní asistentka. „Miminko se chce napít, zkusíme to?“ Začíná mi docházet, co se stalo. Přisátí moc nejde, na pomoc přicházejí kloboučky. Vyprosím si, abych mohla mít malého na sobě v posteli. Teče do mě jedna infuze antibiotik za druhou, prý rozsáhlá infekce. Třetí den konečně dostávám jídlo – suchý rohlík a přesnídávku.
Kojení se moc nedaří, malý pláče. S první dávkou umělého mléka se mi před očima rozplynuly zbytky mého porodního přání. Žádná rada ohledně masáže jizvy. Žádná empatie nebo pokus o psychickou pomoc. Vstát se musí hned, vy nám tu nějak hysterčíte, maminko. Na pokoji další dvě císařovny, které jsou v pohodě. S císařským řezem, umělým mlékem i tím, že mají dítě celé dny na sesterně. Co je se mnou teda špatně? Cítím se absolutně neschopně, odpojeně od dítěte, všechno tak bolí. Nezvládla jsem ho porodit, nakrmit ani uklidnit. K čemu teda vlastně jsem?
Šestinedělí bylo vůbec to nejnáročnější období v mém dosavadním životě
Aby to už žádná žena nemusela zažít
Porozumění nacházím u své duly, partnera a taky komunitní porodní asistentky, jejíž péče jsem v šestinedělí využila. Kojení se nakonec podařilo a vydrželo nám dva roky, prakticky až do dalšího porodu. Mezitím zrála také myšlenka na vytvoření něčeho, co by pomohlo podobnou zkušeností projít ženám jednodušeji.
Druhého syna jsem porodila necelých pět hodin po první malé vlnce. Se svou porodní asistentkou, absolutně přirozeně, bez jediného zásahu. Po císařském řezu, s keloidní a bolavou jizvou na břiše a s tou samou malou pánví, která podle propouštěcí zprávy mohla za výsledek prvního porodu.
Trauma se zahojilo, konečně jsem si odpustila.
Když se to podruhé podaří tak, jak si přejete
V létě 2022 jsem se zapsala do Akademie pro budoucí zakladatelky, kterou pořádají #holkyzmarketingu. Během pár měsíců jsem z původně nekonkrétního nápadu měla na papíře koncept podpůrné platformy pro císařovny – ženy, které zažily císařský řez. Císařovnám. Jednou to snad bude místo, kde ženy po císařském řezu najdou podporu a relevantní evidence-based informace, které jim pomohou dělat ta nejlepší možná rozhodnutí.
V listopadu jsem projekt prezentovala v rámci slavnostního galavečeru Akademie investorům a novinářům na americké ambasádě. Jejich reakce? Okamžitě to spusťte, ať už to může pomáhat.
Prezentace projektu Císařovnám na americké ambasádě
Co máme s Císařovnám v plánu?
Chceme ženám ukázat, že i při porodu císařským řezem mají spoustu věcí ve svých rukách. Volbu porodnice nebo porodního týmu, sestavení porodního přání nebo požadavky na způsob péče o miminko po porodu. Se všemi dostupnými informacemi mají velkou šanci prožít i operační porod v respektu a laskavosti.
Chceme dát dohromady odborníky, kteří mají s péčí o císařovny prokazatelné zkušenosti, a vytvořit databázi, která císařovnám usnadní výběr toho pravého.
Chceme mluvit o tom, co císařský řez pro ženu, narozené dítě i celou rodinu znamená. Aby už nikdo neřekl, že je to porod bez bolesti. Aby nikdo nepochyboval o tom, že péče o tělo po porodu je dogma a nevyplácí se ji podcenit. Aby jednou císař přestalo znamenat vždycky císař.
A aby co nejvíce žen mělo tu možná nejlepší šanci zažít porod tak, jak si přejí.
Děkuju, že tu jste a pomáháte nám tenhle sen uskutečnit. Třeba i tím, že sledujete náš Instagram.
